Jak byla v Mladějově založena knihovna
V šedesátých letech 19. století po pádu Bachova absolutismu se šířilo české národní uvědomění i v menších venkovských obcích. Dychtivě se čekalo na zprávy z Prahy, četli se noviny a stále více se probouzel aktivní kulturní život. Bylo tomu tak i v Mladějově. Půda zde byla připravena činností vlasteneckého "libuňského jemnostpána", vikáře pana Antonína Marka a dalších uvědomělých kněží, učitelů, studentů, hospodářských úředníků a jiných jednotlivců.
A tak se koncem roku 1865 rozhodli i mladějovští, že uspořádají v obci vlasteneckou besedu, z jejíhož výtěžku založí knihovnu. Duší všech příprav byl místní učitel Jan Hurich, rodák ze Starého místa u Jičína,který působil na mladějovské škole v letech 1846 až 1882. Sehnal si dostatek spolupra- covníků, nacvičil hudební i recitační čísla - a 23. ledna 1866 mohla slavnost začít. Její přípravu , průběh i výsledky popsal Hurich v pamětní knize obecné školy v Mladějově takto:
Ten život zdejších prostých vesničanů plyne velmi jednotvárně, obvzláště v čas zimní, kdy vázaný jsou na úzkou temnou světnici. Ustavičné přádlo- jediná to jejich obživa, omrzí zvláště odrostlejší mládež a tu ký div, že sahá ponejvíce času nedělního ku kartům a jiným neřestem. Umínil jsem si, že jim lepší ano drahocenější zábavy poskytnu, když mysl jejich upoutám něčím užitečným.
A co vítanějšího mohu si představit nad knihu? Arci jest to nesnadné, ano i překážkami spojené sehnati knihy - dosti kněh by nejen mládež, i usadilci dle své chuti nějaké to čtení si vypůjčiti mohli, a proto po bedlivém uvážení seznal jsem, že nejdříve nějakou veřejnou zábavou se vstupným peněžitým cíle dojdu a k tomu cíli zařídil jsem besedu, první to zábavu veřejnou v prosté vísce naší. Podávám zde podrobný popis oné zábavy, anť čistý výnos z ní pocházející dal první základ knihovny mladějovské.
Zápis dále pokračuje podrobným popisem zábavy: Pozvání k besedě, která se dne 23.ledna 1866 v hostinci mladějovském dávati bude.
PROGRAM
I.oddělení
1. Ouvertura od Kalivody* (*Jan Křtitel Kalivoda 1801-1866, český hudební skladatel působící hlavně v Německu.)
2. Vdávat či nevdávat od Havlíčka*, deklamovala Kareřina Fridrichova dcera rolníka z Lovče.(*Josef Mil. Havlíček, zapomenutý autor, přispíval do Květů a jiných časopisů.)
3. Píseň Vlastenecké hory od Picka* přednesl Jan Votrubec, hudebník z Lovče. (*Václav Jaromír Picek 1812-1869, český básník, rodák ze Svijanského Újezda, jehož mnohé básně a písně znárodněly.)
4. Roztržitosť od F. Adamce* deklamoval pan Josef Slezák, hospodářský příručí z Mladějova. (*František Adamec 1846-1868, nadaný básník a spisovatel, který zemřel na tuberkulózu jako student pražské techniky.)
5. Ženská politika od F. Adamce deklamovala Marie Daďourková, dcera lesníka v Mladějově.
6. Quadrille od Strausse*. (*Johann Strauss 1804-1849, slavný rakouský kapelník a hudební skladatel.)
II. oddělení
1. Cavatina od Rosenbergera* (* Ve skutečnosti jde zřejmě o dílo Josefa Václava Rosenkranze 1767-1861, oblíbeného obrozeneckého hudebního skladatele.)
2. Strašidlo od Václava Mellendy* deklamoval Josef Briksí, hudebník ze Střelče. (*Václav Molenda 1840-1903, odborný spisovatel, v mládí psával i humoristické verše.)
3. Píseň Lesní roh od Procha* přednesl jan Hurich, učitel v Mladějově. (*Heinrich Proch 1809-1878, německý kapelník a hudební skladatel.)
4. Přemýšlení o kříži od P. S. deklamovala Anna Škaloudová, dcerka rolníka z hubojed.
5. Žena a basa od V. Bělohorskýho* deklamoval Jan Hurich mladší, študující z Mladějova, působil v sedmdesátých letech jako mladší učitel v Mladějově.(* Pravděpodobně jde o báseň Vojtěcha Bělohrobského, vlastním jménem Vejškraba, učitele a básníka žijícího v letech1839-1869.)
6. Kvapík od JanaHuricha* (* Učitel Jan Hurich byl tedy také hudebním skladatelem a kapelníkem mladějovské hudby.)
Hudební kusy přednesli vesměs domácí hudebníci. Výnos z besedy obnášel 33 zlatých a 34 krekcarů a po zaplacení všech výloh zůstal čistý příjem 23zlatých 58 krejcarů, uvádí hrdě Jan Hurich a pokračuje: Za tuto částku zakoupilo se 68 svazečků kněh, vesměs povídek pro mládež, jakož pro ně i skříň zhotoviti se dala,která se však dopláceti musela z peněz od půjčení kněh později vybraných. Po zakoupení vlastních kněh třetí den obdržela naše mladějovská knihovna přírůstek, a sice od pana Petra Haby, tajemníka okresního výboru*24 svazků (*Pan Haba byl tajemníkem okresního zastupitelstva v Sobotce.), a pana Františka Neumanna* syna hospodáře na velkostatku 37 kněh, vesměs povídek.(*František Neumann byl později advokátem v Sobotce.) Bylo tedy celkem do roku 1866 všech kněh 129 kusů. Činnost knihovny začala ihned a od zapůjčení každé knížky 1 krejcar placen a uzavřel jsem, že do budoucnosti až se budou moci větší knihy ani o romány objednati, od každé 2 krejcary platiti se budou s dodatkem, že z peněz takto přijatých se nové knihy jakož i vazba zapravovati se musí a tak pozvolně, však předce šíří se v tomto pokrokumilovném čase i v naší vísce vzdělanost. Seznam kněh zapíše se na zadních listech této pamětní knihy. Co majetek knihovny mladějovské pro mládež a dospělé uvádím: 1.dřevěná skříň s zámkem a klíčem, 2. seznam kněh čítacích, 3. zápis kněh vypůjčených, 4. razítko s nápisem Škola Mladějov. Zároveň co zakladatel této knihovny přeji si a ustanovuji, by pod žádnou záminkou se knihovna k žádným rukoum nedávala ani nepřipisovala, ale vždy pro školu a obec k potřebení pohotově byla. Však dozor nad řádným vedením, příjmem a vydáním této knihovny přináleží vždy mému nástupci, dobře zřízenému učiteli mladějovskému, kterému ponecháváme na vůli, by zapůjčování kněh buď sám řídil nebo pod svým dozorem říditi nechal. Stampilie* na každé knize neznamená, že by ona kniha výhradně škole Mladějov přináležela, ale jen značí místo, kde poprvé byla a jest dosud uložena. (*Stampilie- razítko.)
´Tento zápis učinil Jan Hurich 28.května 1866. O měsíc později se krajem přehnala válka prusko-rakouská.
´Prameny myšlenkového bohatství pan Karol Bílek, promovaný historik, pro "Mladějovský zpravodaj" z pamětní knihy obecné školy v Mladějově zpracoval a svolil zveřejniti na webových stránkách místní knihovny.
Na těchto stránkách si můžete přečíst i něco z historie Mladějova, jak pro budoucí generace zanechali v "pamětní knize školy mladějovské" učitelé zdejší školy.
Zápis v kronice školní pana řídícího učitele pan Josefa Jakubce.
Byv vysokým vynesením veleslavné c.k. zemské školní rady v Praze ze dne 22. srpna 1882 č. 18270 ustanoven řídícím učitelem v Mladějově, nastoupil jsem místo to počátkem školního roku 1862-63, totiž dnem 15. září 1882. Ač s posavadním svým působištěm v Bělohradě, s dětmi po 4 léta mi svěřenými a i s veškerým upřímným občanstvem těžce jsem se loučil, tož nastupoval jsem na nové své působiště s dětinnou téměř radostí. Duše má byla plna krásných snů, vždyť doufala, že bude přijata otevřenou náručí ve svou domovinu.Leč dosti chladně zavanul mi vítr v ústrety a nakreslil mi na mé vidině tak záhy květy ledové. Než Pánu Bohu poručeno.. Na místě již shledal jsem se s mladším svým kolegou panem Jakubcem, kterýž podobně jako já, nově sem byl dosazen.
S pomocí Boží započali jsme nový školní rok zpívanou mší svatou A Veni sancte, dne 15. měsíce září 1882. Jelikož pak žádného určitého roztřídění žactva zůstaveno nebylo, rozděleny jsou školou povinné dítky s ohledem na stáří a prospěch tak, že do první třídy zapsáno 101 dítko a do druhé třídy 96 dětí. V celku tudíž 197 dětí. Dlužno však podotknouti, že jsme se zlobili, jak bídná byla návštěva školy počátkem školního roku. Děti byly uvykly choditi do školy až po posvíceních, po pastvě a vůbec až se skončily práce polní.
Doufali jsme však, že ct. místní školní rada se všemožně přičiní, aby se návštěva školy zlepšila. Byliť pro nové tříletí počátkem června 1882 do místní školní rady zvoleni někteří noví členové, tak že místní školní rada sestávala z následujících členů:
P.T. pan František Neuman, starosta, co předseda
P.T. Gustav Ludvig Pabstman, majitel velkostatku, zároveň místní školní dozorce
P.T. Štěpán Kabeš, farář
P.T. Jan Hurich, řídící učitel v.v.
P.T. Josef Koťátko z Lovče
P.T. Jan Votrubec z Lovče
P.T. Václav Srb ze Střelče
P.T. Antonín Kratochvil ze Zámostí
P.T.Josef Hofrichtr z Hubojed
--------------------------------------------------------------------------------------------
Z PAMĚŤNÍ KNIHY ŠKOLY MLADĚJOVSKÉ Z ROKU 1908
STROMKOVÁ SLAVNOST JUBILEJNÍ V MLADĚJOVĚ
Okresní výbor v Sobotce usnesl se, aby na nové příjezdní silnici ku stanici v Mladějově vysázeny byly v letošním jubilejním roce stromy. Příležitosti té použil sbor učitelský školy mladějovské a uspořádal, s přivolením sl. okresního výboru, dne 8. dubna 1908 pěknou stromkovou slavnost.
Slavnosti účastnil se okresní starosta pan Fr. Havlík s panem okresním tajemníkem Jůvou a mnohými ještě hosty ze Sobotky a okolí.
Po 2.hod. odpolední shromáždily se dítky se svými učiteli ve škole. Přišli členové místní školní rady i obecního zastupitelstva, mnoho rodičů a hosté a naplnili učebnu III. třídy zúplna.
Řídící učitel Josef Jakubec uvítal četné hosty i dítky, vysvětlil účel slavnosti, promluvil nejprv o 60.letém jubileu vlády našeho milovaného císaře a krále Františka Josefa I. a nastíniv zejména utěšený rozvoj školství za doby jeho dlouhého panování, provolal jménem jubilária se všemi přítomnými 3krát "sláva"!
Na to zazpívaly děti rakouskou hymnu národní.
Na II. části vylíčil správce školy velmi výstižně význam slavnosti stromkové, přirovnával tu dítky ke stromkům, jež musí býti pečlivě ošetřovány a vychovávány, aby přinesly kýženého užitku.
Vylíčil dále důležitost stromoví pro člověčenststvo vůbec a dokázal tak jasně, že slavnost stromková je slavností dobročinnou, osvětovou, mravně povznášející. Jedna žákyně přednesla báseň "Sázejme stromy". Na to mládež za zpěvu "Krásný vzhled je na ten boží svět" i hosté, nastoupili pochod k nádražní silnici.
Zde promluvil pan okresní starosta promluvil ke shromážděným krátkou sic,ale krásnou řeč. Vysvětlil proč právě tyto dva okrasné stromy, lípu a akát sázíme - v nich se obráží jednak jemnost a měkkost - naše mírná slovanská povaha, jednak také houževnatost - tvrdá česká lebka. Připomenut též výroční den kabinetního listu krále Ferdinanda Dobrotivého z 8.4.1848, jímž úplně uznána byla česká řeč ve všech odvětvích státní správy a veřejného vyučování za úplně rovnoprávnou s řečí německou.
Vyzval shromážděné a zejména dítky, aby tohoto milostivého skutku vždy a všude si vědomi, aby mateřskou svou řeč a rodnou zemi milovali a všemožně ji zvelebovati se znažili. K tomu všemu a k činu právě předsevzatému přál mnoho zdaru.
dítky zapěly píseň "Zdař Bůh" a daly se s chutí do práce.
Bylo zasazeno v této jubilejní aleji 28 krásných lip a 24 akátů.
Několik lip zasadili přítomní hosté, ostatní pak vykonaly děti spojenými silami. Sázely, zalévaly, povazovaly stromky s takovou horlivostí, že mnohé děti nemajíce dosti lopat, holýma rukama hlínu přihazovaly. Radost zářila všem z očí -
Po skončené práci v krátkém doslovu přijal řídící učitel od dítek slib,že neosmělí se nikdy stromoví škoditi, ale stanou horlivými jeho ochránci a přáteli po celý život. Přítomným pak hostům vřele poděkovav za hojné účastenství provolal hřímavé "Na zdar".
Zapěním národní hymny "Kde domov můj"tato krásná slavnost zakončena. Za týden na to zasadili ještě dodatečně chlapci III. třídy zbylých 6 akátů na obecní silnici před školou. Na památku této slavnosti poděleni byli chlapci III. třídy spisem "Mladý štěpař" a chlapci II. třídy spiskem "Sázejme stromy" od Podhajského.
Zapsal vlastní rukou řídící učitel Josef Jakubec.
Jsem ráda, že se zachovaly "Pamětní knihy školy Mladějovské".
Když se do nich začtete, nejde jen tak přestat a čas u historie Mladějova tak rychle utíká.
Obdivuji s jakou láskou psali učitelé o své práci a o dění v obci, kam byli jmenováni. Nikdy bychom nevěděli, jak a kdy vznikla alej na silnici k nádraží, která nám Mladějov krášlí ještě dnes. Z počtu 28 lip se nám jich zachovalo 21, a bohužel z akátů nezůstal ani jeden. Myslím, že nezahynuly, ale doba jim nepřála, škoda.
Věřím, že se vám, čtenářům Web stránek naší knihovny zápisy našich učitelů líbily.
Děkuji za návštěvu, vaše knihovnice Perná.